|
"ráno v metru je jak kornatění tepen"
a přece to všechno tak nějak funguje
schody jezdí nahoru
do nebe
někdo na ulici začal skákat přes švihadlo
kousnul ho pes a málem ho přejelo auto
"spočítal někdo, kolik je na světě stébel trávy?"
určitě jako prstů všech těch lidí
možná o dva víc
kdo ví?
snažím se na svět dívat smířlivým pohledem
už je čas na ústupky
"pravá tvář je až někde u zadnice"
chce se mi litovat nevražení
do někoho nového, cizího, voňavého
vzrušujícího
nebo házet kabát do louží
pak po něm přejíždět prsty
a smát se, až by se plakalo
"je mylné říkat, že obloha je plná hvězd, možná už dávno není..."
a taky se koukat nahoru
na střechy, ne jen do výkladů
člověk žije dvacet let na stejném místě
a stejně neví, jak to tam vypadá
ale
kde?
tady?
"i cesta může být cíl"
| 
